na Blog.cz

Něco není v pořádku. Nechte toho, vím, co to je. Jen nevím co s tím dělat.

Vlastně vím, ale nemám k tomu možnost.

Dneska se celý den válím v posteli, pospávám.. Jsem tak utahaná! Inu, možná k tomu značně přispěl fakt, že jsem v noci spala asi dvě hodiny. Ale stálo to za to.

Teď jsem celkem zoufalá, protože potřebuju vyřešit problém. Ale k tomu bych potřebovala jít do práce, ale nikdo mi jí ne a ne dát! Ksakru!

Hm. Dneska jsem na zkoušce prodělala nějaký zlom. Zbořila jsem nějakou stěnu, aspoň myslím. A to jsem ani nevěděla, že jí mám. Zřejmě jsem tomu přišla na počáteční kloub. Bože, miluju divadlo.

Teď koukám, že téma týdne je "Cesta za lepším životem". (ironické pochechtávání) Už vidím ty články. Bože..

Dny začaly ubíhat v zaběhnutém pořádku. Celý den jsme šli a Rafael mi buď vyprávěl historii Nebe, učil používat mojí moc nebo jsme si jen tak povídali o jeho a mém životě. Navečer jsme se utábořili, bojovali a na nějakou romantiku moc čas nebyl, protože jsem plná modřin padla do provizorní postele. Byla jsem ráda, on se o tu romantiku snažil až příliš často. Nechtěla jsem s nim nic mít, od toho polibku jsem se vedle něj občas cítila nesmírně trapně.
Hned za několik dní jsem se tak snoubila s přírodou, že jsem občas někdy seděla a jen poslouchala, jak šeptá vítr. Přestala jsem jíst maso, protože jsem se nemohla srovnat s tím, že bych zabila jakéhokoliv živého tvora, jehož mysl slyším. Hnusilo se mi to.
Časem si mě oblíbil jeden orel. Říkala jsem mu Romeo, protože si to vyžádal. Romeo byl tvrdohlavý a paličatý mezek, ale měl dobré srdce a hezky se mi s ním povídalo. Neuvěřitelně žárlil na Rafaela, a kdykoliv se mě dotknul, začal zběsile létat a vřískat. Neměl ho rád a neustále mu dělal naschvály. Jednou na něj shodil větev, když spal, podruhé na něj za letu "omylem" upustil vak s čerstvou vodou. Ačkoli byl Rafael anděl, neubránil se špatným myšlenkám na Romea. Právě teď se mu honily hlavou čtyři možné zbůsoby, jak Romea zastřelit. Bouchla jsem ho do ramene.

Není nic křehčího a zároveň silnějšího, než má láska k tobě.

Tolik mi ta píseň připomíná nás dva..

Prosím, buď navždy stejný.

Buď navždy můj.

Protože ty jsi to, pro co sem selou dobu žila. Jedna z těch věcí.

Miluju tě.

Čekal jsem na tebe sto let,

ale čekal bych i milion.

nic mě nemohlo připravit na to,

co se mnou udělá privilegium být tvůj.

Kdybych tak cítil teplo v tvém doteku

Kdybych viděl jak se směješ, když se červenáš,

nebo jak stáčíš rty, když se moc soustředíš.

Tak bych viděl, pro co jsem celou dobu žil.

Pro co jsem žil.

Tvoje láska je moje otáčející strana,

napsaná z těch nejsladších slov

každý polibek je napsaný kurzívou

každý dotek fráze, která musí byt vysvětlena.

Vzdávám se toho, kdo jsem byl proto co jsi ty,

nic mě nedělá silnějšího, než tvé křehké srdce,

kdybych věděl, jaké to je, být tvůj,

inu, věděl bych pro co jsem celou dobu žil.

Pro co jsem žil.

Zavázal jsem se, že povím tenhle příběh,

a když jsem tě viděl, věděl jsem, že jsme ho řekli správně.

S šepotem zkrotíme to zlé moře,

jako peříčko, které srazí všechna království na kolena