Průvodce
1 | 2 | 3 | 4

The Secret
1 | 2












.

Kapitola 13

7. května 2010 v 22:22 | Karrot

Kapitola 13


Takže, jelikož jste nedočkaví (za což ovšem moc děkuji :)), rozhodla jsem se uveřejnit další kapitolu ještě dneska. Takže mě za odměnu potěšte skvělými komentáři, aby bylo jasné :D
Čtěte pod perexem :))


Ve velkém, spoře osvětleném pokoji stála jistá krásná mladinká žena a prohlížela se ve vysokém stojatém zrcadle. Neustále si uhlazovala dlouhé zatočené prameny plavých vlasů za ucho, pak zase zptáky, jindy na rameno, potom zase za něj. Zdálo se, že je se svým vzhledem značně nespokojená, ačkoli byla přespříliš nádherná na obyčejného člověka.
Její oči, v prazvláštním odstínu lososové barvy si prohlížely zrcadlo skeptickým pohledem. Pokoušela se víc nařasit už tak nařasené dlouhé jemně červené šaty a neklidně přešlapovala na místě.
"Vypadám příšerně." zašeptala.
"Nesouhlasím má paní." ozvalo se ode dveří. "Naopak vypadáte nádherně jestli si mohu dovolit to tak říci." Muž vystoupil na matné světlo a lehce se uklonil.
Mladá žena nadskočila, otočila se a roztěkaně pohlédla na mladého muže s tmavou pletí, který tam stál a hleděl na ni, oči plné obdivu.
"Astal gona, První." řekla pevným sametovým hlasem a obdařila ho jemným pukrle. Bylo vidět, že je to silná žena, která sebou nenechá manipulovat. Hrdě vztyčila hlavu a ramena, ačkoli si to nejspíš neuvědomovala. Tváře ji pod spalujícím pohledem Prvního hořely.
"Astal gona, astal gona." usmál se První a poklonil se ve znamení úcty a pokory. "Jaká byla cesta?"
"Ne..nevím, nechápu.. Proč se Pásování koná tady, v Modrém Městě? Mělo být v Káhiru, jako vždy." durdila se. "Nikdo mi nikdy nic neříká. Má matka..."
"Nebojte, královno. Vše bude v pořádku. Pásování proběhne tady, protože se v Káhiru bude konat nečekaná schůze. Není se čeho obávat." uklidňoval ji tichým hlasem. Královna byla naopak příliš rozčilená aby mluvila tiše, jak se sluší jejímu postavení.
"Schůze? Jaká schůze! Na každé chůzi Rady Starších mám být přítomna! Proto jste mě sem poslali? Možná vypadám mladě, První, ale nejsem žádná hloupá husa! Jsem přímou dcerou Matky a je mi mnohem víc, než je vám, starým páprdům v tom vašem pokojíčku dohromady! Nestrpím, opakuji nestrpím žádné vytáčky nebo přehlížení." Hrdě vypjala ramena do celé své výše a pokračovala teď již klidným, ale ledově chladným hlasem.
"Já mám také moc, První. Měla jsem moc dřív, než vůbec má matka pomyslela na to, že by si započal svojí prvotní existenci. Nebudu se podřizovat tobě, ani jinému Vyššímu. Nade mnou má moc jen Matka a Vyvolená. Když už o tom mluvím, říká se, že Vyvolená je v Nebi. Včera v noci převzala část svojí moci. Chci se s ní sejít co nejdříve. Zařiď to." rozhodla, otočila se na podpatku a kráčela ke dveřím.
"Vracím se zpátky do Města. Vyvolenou ke mě přiveď ještě před Slunovratem. Jinak pocítíš můj hněv." probodla Prvního ledovým pohledem a práskla za sebou dveřmi.


"Hej, ospalče! Vstávej!"
Vyskočila jsem na nohy.
"C-co se děje?" vyštěkla jsem ostražitě a popadla meč.
Mýtinou se rozlehl Rafaelův ohlušující smích. Uvolnila jsem se, hodila meč na zem a ospale si promnula oči.
"A tohle bylo za co..." zamumlala jsem a chystala se zase do předchozí polohy v leže. Zastavila mě však nějaká neviditelná ruka. Usmála jsem se. Teď už jsem věděla, jak si s tím poradit. Napnula jsem svoje síly a odstrčila tu ruku. Mýtinou proletělo silové pole, které srazilo Rafaela k zemi.
"To máš za to." vyplázla jsem na něj jazyk.
"Je na čase naučit se vstávat." zasmál se.
"Jdi k čertu Rafaeli a nech mě spát." zavrčela jsem otráveně.
"To není vitpný." poznamenal a hodil po mě meč rukojetí napřed. Reflexy mi poněkud nesloužily, takže se zapíchl do země. "A kde je postřeh?" zeptal se pobaveně.
"Ještě spí." odsekla jsem.
"No tak." řekl a přešel mýtinu až ke mě. Popadl mě do náruče a políbil tak, že by to mělo být nezákonné. Prsty mi vjel do vlasů a druhou rukou si mě přidržoval u pasu. Zalapala jsem po dechu a přitiskla jeho obličej k sobě. Uchechtl se.
"Nechtěla si jít spát?"
"A kdo že ti to řekl?" zašeptala jsem a víc se k němu přitiskla. Naposledy mi přejel rty po čelisti a pustil mě.
"Zpátky k výcviku."
Vytřeštěně jsem zírala. "Promiň, špatně jsem tě slyšela."
"Ne, slyšela si moc dobře." zasmál se. "Tvůj včerejší výkon byl dost dobrý na to, že si začátečník ale přímo katastrofický na to, že si Vyvolená. Máš moc a umíš jí použít. Teď to chce ale ještě trochu fyzických možností, nemyslíš?"
"Ne."
"Ale no tak. Bude to zábava." mrkl na mě a hodil po mě opět meč rukojetí napřed. Poraženě jsem ho chytila.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 7. května 2010 v 22:33 | Reagovat

Wow.. já chci ještě xD

2 mil01 mil01 | 7. května 2010 v 22:35 | Reagovat

Ja takyy!! :-)
Ne ses uzasna a taaak na nas hodna. Diky za dalsi krasnou kapitolku, tesim se jak to cele bude dal. :-)

3 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 7. května 2010 v 22:49 | Reagovat

Jsi hodná... ale buď ještě hodnější a smiluj se nad prosící dívkou.. :D Zvedá mi to náladu.. je to prostě skvělé.. :))

4 mil01 mil01 | 7. května 2010 v 22:55 | Reagovat

Hele tady nekdo zneuziva neci dobroty... :-) Ja myslim, ze to hlavne Nikolka musi taky nekdy psat... :-)

5 Karr Karr | Web | 7. května 2010 v 22:57 | Reagovat

Holky, moc vám děkuju!!!
Jste úžasné. Znamená to pro mě celý svět, vědět, že se Vám to líbí.
Však nebojte, moje fantazie mě zatím na slovo poslouchá, takže další kapitola zítra bude určitě! :)

Teď se musím ale vyspat :D
Děkuji Váám :)

Bye

Vaše Karr ♥

6 *EMOgirlEMO* *EMOgirlEMO* | 7. května 2010 v 23:05 | Reagovat

Páni, i já chci takhle psát.. :) Mít tvou fantazii k tomu ještě, nezlobila bych se :D

7 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 7. května 2010 v 23:56 | Reagovat

super...ale teraz som akási nahnevaná na Rafaela :D...ja len dúfam, že sa do nej vážne zamiloval a prestane blbnúť...úžasná kapitolka :)

btw: ďakujem za komentár k poviedke :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.