Průvodce
1 | 2 | 3 | 4

The Secret
1 | 2












.

Kapitola 17

12. května 2010 v 19:02 | Karr

Kapitola 17

"Ne, to vážně netuším." zasmála jsem se. Něco na jeho výrazu bylo velmi vtipného.
"Pojď, mám všechno hotové, už si jenom musíme vybrat Navony."
"Ale no tak, vždyť je tu tak krásně." Zavřela jsem oči a bleženě se usmála. Sklonil se a pohladil mě po tváři.
"Musíme jít." naléhal. Povzdechla jsem si.
"Jane, jdeš s námi?" usmála jsem se na ni. Podívala se na mě se zářivým úsměvem, ale když viděla Rafaelův výraz, její tvář potemněla.
"Nemyslím, že je to dobrý nápad." zamumlala. Vrhla jsem temný pohled na Rafaela.
"Samozřejmě, že je to dobrý nápad." usmála jsem se na ni. "Aspoň nás může doprovodit, ne?" Rafael vypadal, že s tím moc nesouhlasí, ale když viděl jak se tvářím, jen kývl hlavou.
"Hlavně už pojďte."
Vyskočila jsem na nohy a pádila za ním. Přešli jsme zahradu a vyšli na rušnou ulici. Stejně jako v Mordém Městě, i tady to vypadalo úplně stejně, až na tu bělost. Proplétali jsme se mezi lidmi a já žasla nad tím, jaké lidé v Nebi mají starosti.
Mysli lidí se hodně lišily, ale problémy měly podobné. Vlastně stejné. Ti starší dumali nad jejich předchozími životy a přemýšleli, jestli má cenu se tam ještě vracet. Mladí naopak trápila pouze a jen doba, kterou musí strávit v Nebi. Co nejdřívě se chtěli vrátit mezi živé.
Mou pozornost upoutaly mysli nějakých tvorů nedaleko nás. Každý tvor myslel jako neobyčejně moudrý člověk, ale na člověka měl moc obsáhlou a širokou mysl, a tak zvláštně magickou. Než jsem stihla ty kreatury nějak identifikovat, narazila jsem do něčeho velkého, chlupatého a měkkého. Otevřela jsem oči a přede mnou stálo zvíře, které jsem v životě neviděla.

Tělo mělo lva, obrovského lva, velkého asi jako koně, až na to, že byl mohutnější. Velká, krásná hříva se mu vlnila a z hlavy vyrůstal jeden dlouhý "jednorožcový" roh. Zvíře bylo celé nádherné zářivě medové barvy a dívalo se na mě obrovskýma mandlovýma očima.
"Astal gona, Alia." zaburácelo mi myslí. Trhla jsem sebou, něco tak ohlušujícího v mé mysli ještě nezaznělo. Váhavě jsem k tomu zvířeti poslala své signály.
"Já nejsem zvíře, Alio. Nemusíš se ke mě chovat jako k nějakému koni." hlas mi znovu zaburácel myslí.
"C-co si zač?" vykoktala jsem.
"My jsme Navoni. Nejsme ani lidé, ani zvířata. Byli jsme stvořeni Matkou, abychom pomáhali duším a byli jejich společníci a rádci. Každé duši je předurčen jeden Navon, ale ty má nejsi. Já jsem vůdce smečky. Přišla sis pro svého Navona?"
"Ano. A jak ho poznám?" zeptala jsem se váhavě.
"Nemusíš mluvit nahlas, já slyším, co si myslíš. A svého Navona poznáš sama." Dál už nic neříkal, otočil se a vznešeně odklusal pryč dvorem. Podívala jsem se na Rafaela, který se usmíval. Vedle něj stál uhlově černý Navon a prohlížel si mě žlutýma očima. Byl krásný. Jane si vybral karamelově hnědý Navon s mandlovýma očima. Povzbudivě se usmála.
Ale jak mám začít? Začala jsem prohledávt mysli Navonů, jestli některý není pro mne. Žádného jsem nenašla.
"Hledáš mě?" rozlehl se mi hlavou burácivý, mužský hlas.
"Nevím, možná ano." pomyslela jsem si.
"Já bych řekl, že ano."
"Kde si?" Otočila jsem se kolem dokola. Mohl to být kterýkoli ze stovky Navonů, co se procházeli po obrovském dvoře.
"Jen si mě najdi." Slyšela jsem v jeho myšlence pobavený podtón. Tak fajn, tak si budeme hrát. Nakvašeně jsem se rozhlédla kolem dokola a začala hledat. Dívala jsem se za všechny stromy a keře, ale pak mi něco došlo. Plácla jsem se do čela.
"Ty jsi přece tady." zvolala jsem a běžela ke sněhově bílému Navonovi, který celou dobu klidně stál opodál Janina společníka.
"Rád tě poznávám, Alio. Jsem Albelus." zaburácel v mé mysli a sklonil obrovskou bílou hlavu.
"Také tě ráda poznávám Albele. Já jsem Claire." usmála jsem se. Albelus zvedl hlavu a jedním modrým okem se na mě zkoumavě zadíval.
"Jsi moudrá."
"Spíš mazaná." zasmála jsem se a podrbala mu huňatou bílou hřívu. Spokojeně mi položil svou obrovskou hlavu do dlaně a zapředl hluboký hrdelním hlasem jako kočka.
"Tak to si budeme rozumět."

O několik Dikran dál, stál v obrovské kruhové místnosti mladý krásný muž. V síni bylo ticho, až bylo slyšet jeho rty, které se třely o sebe v tiché motlitbě. Co nejvíce se snažil na nic nemyslet, a čím víc se snažil, tím víc se mu do mysli vkrádaly ony obrazy, které se tak snažně snažil vypudit z hlavy. Mezi těmi výjevy se mu objevovaly tři slova. Křivda, nenávist, zloba. Nechápal, proč se to stalo. Proč ho sem zavřel, on, člověk, který mu byl nejbližší. Proč mu ublížil? Proč ho tak nenáviděl? On jen plnil Matčinu vůli. Neudělal nic špatného. Nechápal. Teprve nedávno pochopil.
V Nebi už není jen dobro. Lidé jsou zlí a kopou kolem sebe. A on, on už se nenechá odstrkovat. Už nebude jen dobrým, čistým andělem. Někdy je potřeba vynaložit sílu abyste zničili své nepřátele. Po jeho, tedy po dobrém to nešlo. Teď už to půjde. Rozhodl se. Uteče odsud a zničí toho, kdo mu to udělal. Vykoná dobro.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 12. května 2010 v 20:19 | Reagovat

týjo! =) je to fakt super! už aby byla další kapitola, jsem děsně zvědavá, jak to bude pokračovat =) moc se mi to líbí, i když někdy ti uteče nějakej překlep ;)

2 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 12. května 2010 v 21:00 | Reagovat

Já chci taky jednoho! :D

3 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 12. května 2010 v 21:12 | Reagovat

jojo, to je ten Mediátor =) a myslim, že tě nikdo nebude obviňovat z kopírování ;) jen ten styl mi prostě přijde podobnej, tak o tobě píšu článek =) ale jestli máš ráda fantasy, tak si to přečti, je to fakt super! =)
A k tomu tanci... taky jsem si nepřipadala jako hvězda =D ale nakonec se to poddalo =)

4 mil01 mil01 | 13. května 2010 v 12:12 | Reagovat

Hmm uzasna kapitolka opet diky za ni. :-)

5 MiMi Madison H. ♥Aff♥ MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 14. května 2010 v 21:10 | Reagovat

páni, super diel :)
ten chalan na konci ma stále viac a viac zaujíma, idem čítať ďalej, lebo dúfam, že sa dozviem, kto to je :p hihi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.