Průvodce
1 | 2 | 3 | 4

The Secret
1 | 2












.

Kapitola 19

14. května 2010 v 14:11 | Karr

Kapitola 19

Tichem se rozlehl zmučený výkřik. Závist si zase užívala. Její sestra protočila očima.
"Nech toho, sestro. Nemá ti už co říct." ukončila její hrátky a jediným fouknutím usmrtila anděla který se zhroucený krčil v rohu zatuchlé místnosti.
"Zrvona jsem se začínala bavit." zakňourala Závist a hodia po sestře kyselým pohledem.
"Nejsme tady pro zábavu. Musíme najít Vyvolenou." Zášť se rázně otočila až jí vlasy divoce zavlály kolem hlavy.
"Říkala jsem ti, že Chromlové nebudou stačit. Jsou to ubozí hlupáci." její hlas šlehl jako bič.
"Dva ne. Ale když jich pošleme víc..." v očích se jí zablesklo.
"Pošli jich kolik chceš. Hlavně ať je Vyvolená co nejdřív mrtvá."
"Hloupé přirovnání." ozvalo se z chodby. Kroky se blížily a Rudá Dvojčata se uklonila.
"Můj pane." zamumlaly naráz. Muž se usmál a zvedl bradu Závisti. Ta se jen lačně podívala na svého pána. Moc dobře věděla, co bude následovat.
"Ona už mrtvá přeci je." zašeptal muž a zlehounka otřel rty o její ucho. "To tvá sestra neví?"
"Samozřejmě, že to vím." odsekla Zášť.
"Tak jdi." mávnul nad ní rukou a už se věnoval Závisti, která se mu poddajně přitiskla ke hrudi.



Už mi to ticho vážně začínalo lézt krkem. Poslouchat šumění myšlenek přírody bylo sice bezvadný, ale jen do té doby, dokud jste je neposlouchali celý den.
"Tak si povídej se mnou." ozvalo se mi v hlavě.
"Tak fajn, o čem si chceš povídat?" poposedla jsem si pohodlněji v důlku mezi jeho rameny - perfektně se tam sedělo.
"Tak třeba..." zamyslel se, ale věděl, že začnu sama. Taky že jsem začla.
"To je prostě tak nefér!" zakňourala jsem.
"A co?" zeptal se pobaveně.
"Nevím, co proti němu mají."
"Proti komu?" Vypadalo to, že se náramně baví.
"Ty víš proti komu."
"Vím."
"A co mi na to řekneš?" Cítila jsem, jak se jeho myšlenky podivně stáhly.
"Nemám ho rád."
"A proč?" naléhala jsem.
"Protože." zasmál se a jeho burácivá ozvěna mi přehlušila všechny ostatní myšlenky. Když se utišil, zvážněl.
"Mám z něho špatný pocit. Nelíbí se mi jeho oči." To mě zaujalo.
"Proč zrovna oči?" Zasmál se.
"Slyšela si někdy, "Oko do duše okno?". Tak to přesně platí v našem případě. Oči o tobě hodně prozradí. Někdy až moc. Třeba barva očí, u každého symbolizuje něco jiného. Když víš jak na to, oči ti o daném člověku řeknou jak se chová ve stresových situacích, jestli je jeho duše dobrá nebo špatná a jestli už našel spřízněnou duši."
"Spřízněnou duši?" zeptala jsem se a on uslyšel ty pochybovačné myšlenky v mé hlavě.
"Nevěříš na ně, viď?"
"Ani ne." přiznala jsem. Jen se zasmál.
"A co si myslíš o Rafaelovi?" naléhala jsem.
"Rafael..je..špatný. Nevím proč, srší z něj faleš. A ty jsi do něj až příliš poblázněná." obvinil mě.
"Nejsem." začervenala jsem se.
"Ale jsi." popichoval mě.
"Možná.." pžiznala jsem. "Ale mám to pod kontrolou."
"Sama moc dobře víš, že nemáš. Nelíbí se mi to Claire."
"Mě se to naopak líbí moc."
"Spálíš se."
"Tak ať."
"Ale kdyby něco tak.."
"Jsi mi to říkal, jasně." zasmála jsem se. Představa, že by Rafael mohl být zlý, byla šměšná. On je upřímný a miluje mě. Tím jsem si byla naprosto jistá.
Cítila jsem, že se mnou Alb nesouhlasí, ale on ho prostě jenom nezná. Až ho pozná, bude vědět, že Rafael by mi nikdy neublížil. Nikdy.

Sledoval je z povzdálí. Byli tři. Dvě ženy a jeden muž. Dívka se zrzavými vlasy hrdě seděla na svém Navonovi a dívala se do dáli. Druhá dívka, s karamelovými vlasy, jela se zavřenýma očima. Vypadalo to, že o něčem přemýšlí. Na tváři jí přeběhl zvláštní úsměv, asi myslela na něco pěkného. Jeho myšlenky i celé bytí se však soustředily na toho muže.
Celé tělo se mu napjalo, jakmile viděl tu tolik známou tvář. Z úst mu uniklo tiché zasyčení a musel zavřít oči aby se uklidnil. Bojvník nikdy nebojuje rozpolcený svými city. Nikdy.
Přemýšlel, jak z toho vynechat ty dvě ženy. Nebylo ale moc času, musel jednat díř, než mu ujedou. A tahle mýtina byla pro zápas na život a na smrt jako stvořená.
Napjal síly a připravil se ke skoku. Konečně se dočkal. Tohle bude jeho chvíle.
Chvíle odplaty.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 m m | 14. května 2010 v 15:38 | Reagovat

Nikolko,
teda zas nas napinas prosim prosim kdy bude dalsi dilek??
Jsem silenej zvedavec ja vim...

2 MiMi Madison H. ♥Aff♥ MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 14. května 2010 v 21:21 | Reagovat

aaaaa..idem rýchlo na ďalšiu..snáď sa konečne dozviem jeho meno :) hihi

3 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 15. května 2010 v 9:53 | Reagovat

týjo... fakt napínavý! ale mám pocit, že ti na začátku zmizel předěl mezi dějišti, v jedný větě jsi u Závisti a Pána a hnedka v druhý věte si Claire stěžuje na tichost přírody. Musela jsem to číst třikrát, než mi došlo, že tam chybí mezera =)

4 Karr Karr | Web | 15. května 2010 v 10:03 | Reagovat

Jéje, vidíš :D
Hned to napravím ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.