Průvodce
1 | 2 | 3 | 4

The Secret
1 | 2












.

What if - Kapitola 2

16. května 2010 v 0:02 | Karr

What if - Kapitola 2

"Ne, bylo to strašné. Neumíš si ani představit." mluvila jsem do malého mikrofonu přes rameno ve složité jogínské pozici.
"Kolik tam tak bylo lidí?" ozvala se ze sluchátek má nejlepší kamarádka Jill.
"Nejmíň dvě stě tisíc šílených holek, který si šlapaly na xichty jak mohly." zasmála jsem a udýchaně.
"Už zase cvičíš?" smála se Jill, protože poznala to oddechování.
"A co mám asi dělat? Uklidňuje to."
"A ty si snad rozčilená?" Přestala jsem cvičit a popadla ručník co byl přehozený přes židli u laptopu.
"Nezačínej zas. Ať se de Jacob bodnout, nejsem žádná jeho bokovka." Jen se zasmála.

"Jojo, já vím. Je to debil."
"Jojo."
"Hele, musím letět, bratr prudí. Měj se."
"Ty taky." Sundala jsem si bezdrátový mikrofon, hodila ho na stůl a zaklapla laptop. Šla jsem rovnou do sprchy.
O patnáct minut později jsem ležela na své široké posteli a dívala se na modrý strop mého celkem prostorného pokoje. Mokré vlasy jsem měla rozhozené po polštáři a ruce složené na břiše. Myslí mi šla jediná myšlenka.
Ještě že je pátek.
Ráno jsem se probudila kolem desáté. Hodila jsem peřiny na balkon, protože bylo vážně krásně. Chvíli jsem na balkoně zůstala a vdechovala vůni nádherného rána. Mávla jsem na pošťačku a běžela pro ranní noviny.
"Krásné ráno, že?" usmála se na mě.
"Ano, ano." oplatila jsem jí úsměv a podepsala jí zásilku. Konečně mi přišly nové noty. Popadla jsem balíček a šla do kuchyně. Tam ho hodila na pult a šla prošmějdit lednici. Na ledničce byl lístek:
Odletěli jsme brzo ráno do Bostonu.
V neděli jsme zpátky.
Miluji Vás
M.
Vždycky napíše vzkaz, i když už to víme týden. Vyndala jsem si z lednice toasty, džem a burákové máslo. Toasty jsem nacpala do pusy, do jedné ruky jsem dala džem a máslo, do druhé mléko. Loktem jsem přibouchla dveře od lednice a začala připravovat snídani. V tom někdo zazvonil.
"Je otevřeno!" zaječela jsem. To bude asi Jill. Nikdo se neozýval.
"Říkám, že je otevřeno!" Další zaklepání. Povzdechla jsem si, otřela si ruce o pyžamo a šla otevřít.
Za dveřmi stál černovlasý kluk a připitomněle se usmíval.
"Ahoj." pozdravil.
"Čau."
"Ahoj." pozdravil znovu. Nechápavě jsem se na něj dívala. Je snad duševně chorý?
"No, ahoj."
"No, ahoj." Hm. Špatnej vtip. Už jsem začínala být namíchnutá.
"Potřebuješ něco?" zeptala jsem se nakvašeně a opřela se jednou rukou o rám dveří.
"Ehm, no. ty mě neznáš?" zamrkal zmateně.
"Ne. Měla bych?"
"No, já nevím. Koukáš na televizi?" Pane bože, co je to za pitomou otázku?
"Samozřejmě, že koukám na televizi. Tak kdo si?"
"Mé jméno je Robert Headon." natáhl ke mě ruku. Potřásla jsem jí.
"Connie Greenová."
"Takže, Connie Greenová, ty mě vážně neznáš?" Podívala jsem se na něj. Opravdu mi jeho obličej byl nějak povědomý. Někde jsem ho asi už viděla...
"PANE BOŽE!" ozvalo se zaječení z pokoje mé sestry.
"Pane bože, panebože!" ječela a já slyšela dupání po schodech.
"Pane božeee!" Konečně se objevila pod schody a civěla na nově příchozího.
"Pane božéé!" zaječela, zamrkala a pak se jí podlomily kolena. Omdlela
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Drácula - JustDreaming Drácula - JustDreaming | Web | 16. května 2010 v 10:05 | Reagovat

Karrot, ty mě zabiješ... dokonalé :))

2 B. B. | Web | 16. května 2010 v 10:05 | Reagovat

souhlasím :D já jsem hlavně na ty 'emerický' brejle ujetá :D

3 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 16. května 2010 v 11:08 | Reagovat

au..nechcela by som omdlieť..dúfam, že sa neudrela do schodov :D...heh..a kto je ten Robert?..ja som zvedavá, idem čítať..super kapitolka :D

4 mil01 mil01 | 16. května 2010 v 18:59 | Reagovat

Vazne je to super...

5 designed-to-kill designed-to-kill | Web | 22. června 2010 v 12:55 | Reagovat

ta její sestra teda parádně vyvádí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.