Průvodce
1 | 2 | 3 | 4

The Secret
1 | 2












.

Kapitola 22

17. května 2010 v 15:02 | Karr

Průvodce - Kapitola 22

Temná klidná ulice neprozrazovala žádné známky jakýchkoli nepokojů. Lidé se v šedých pršipláštích šourali za svými cíly. Nikdo se nechtěl bavit s nikým, na to bylo přespříliš ošklivé počasí. Kapky dutě jedna za druhou pleskaly o chodník a utvářely společenství jménem louže. Ta největší byla uprostřed ulice a všichni lidé jí obcházeli. Když do ni někdo šlápnul, hlasitě nebo tiše zaklel, otřepal nohu a šel dál s pocitem, že dneska je vážně den blbec.
A přesně v téhle veliké louži se s hlasitým lupnutím objevila osoba, nejspíš muž. Bílý šat měl zašpiněný od bláta louže a ruce odřené od nepodařeného přenosu. Snažil se zvednou, ale ruce mu nesloužily. Ploužil se kaluží
a co chvíli v do ní zabořil obličej vyčerpáním. Vypadalo to, že je na pokraji svých sil. 

Ráno jsem vstala brzo. Všichni včetně Navonů ještě spali, tak jsem toho využila a šla si nacvičit do lesa nějaké bojové postoje. Udělala jsem kolem sebe silové pole a dala se do rozcvičování.
Klidně jsem dělala jeden tah za druhým a snažila se je provést co nejlépe. Pomalým pohybem jsem odrazila meč neviditelného protivníka a sekla ho do lýtka. Otočila jsem se a skřížila neviditelné kopí. Najednou jsem si vzpoměla na Rafaela a zachvátil mě zvláštní vztek. Byla jsem naštvaná, že mě tady jen tak nechal, štvalo mě, že tu není se mnou. Štvalo mě, že mě tu nechal s nějakým Williamem, který mi říká naprosté lži. Štvalo mě...
Ani jsem nestihla dokončit myšlenku, když mě něco popadlo za zápěstí.
"Dáváš do toho moc vzteku." ozval se klidný, vyrovnaný hlas. Prudce jsem se otočila.
"Co tady děláš?" štěkla jsem.
"Přišel jsem se podívat, jak bojuješ." kývl klidně hlavou.
"Ne, myslím, jak si se dostal přes ten štít?" vykoktala jsem. Ještě nikdy se nestalo, aby můj štít někdo překonal. Rafael se přes něj nikdy nedostal, dokonce ani když jsem výslovně přikázala, že štít zahrnuje i jeho. V prostoru štítu se pohyboval, ale dovnitř nebo ven nemohl.
"Tvůj štít mohou překonat jen tví přátelé. Tví nepřátelé, tedy ti co ti chtějí ublížit nebo už to udělali, se přes ten štít nedostanou." řekl klidně a pustil mou ruku.
"A-ale, Rafael ho nikdy nepřekonal." zamumlala jsem zmateně.
"On nebyl tvůj přítel." Klidně se na mě podíval svým rentgenovým pohledem a sepjal ruce. Připadalo mi, že mi vidí až do žaludku.
"Samozřejmě že byl." odsekla jsem. Oči mu zesmutněly.
"Kdy už konečně pochopíš?" Na chvíli mě ten pohled a hlas odzbrojily. Zalarmovalo to moje ochranitelské instinkty, chtěla jsem jít a konejšivě mu položit ruku na tvář. Vysvětlit mu, že on mě vážně miluje a že není zlý. Pak jsem ale zatřepala hlavou a ten pocit zmizel.
"Nikdy." Trucovitě jsem vystrčila bradu a dala se zpět do cvičení. Klidně tam stál a pozoroval mě. Asi po půl hodině jsem skončila. Stáhla jsem štít a chystala se odejít.
"Kam si myslíš že jdeš?" ozval se William. Zněl skoro rozlobeně.
"Vykoupat se." pokrčila jsem rameny.
"Ale my jsme ještě neskončili." zamračil se na mě.
"Ale já jo." odsekla jsem. Zvedl obočí. Pak najednou jeho plášť letěl vzduchem. Stál tam s mečem v ruce.
"Braň se!" vykřikl a ohnal se po mě mečem. Zkřížila jsem svůj s jeho. Pak jsem ho odklonila.
"Jak říkám. Skončila jsem."
"Copak, bojíš se?" zasmál se. Prudce jsem se otočila a ohnala se po něm mečem.
"Já že se bojím?" zakřičela jsem. Z našich křížených mečů vyletěla sprška jisker.
"Snad ne tebe!" zasmála jsem se nahlas a dala se do zuřivého boje. Jiskry létaly, meče hvízdaly a řezaly do ranního vzduchu. Začala jsem hlasitě oddechovat, bylo to na mě moc. Tak dlouho jsem ještě nebojovala. Byl tak silný! A očividně mu nedělalo žádné potíže se mnou bojovat. Nakonec vzal meč jen do jedné ruky a úplně v pohodě odrážel všechny mé údery. Už jsem začínala být silně unavená, když najednou můj meč vyletěl do vzduchu, William ho chytil a oba meče mi přidržel u hrdla.
"Smrt." pronesl klidně. Chvíli jsme oba přerývavě oddechovali. Celou tu dobu se mi díval do očí. Všimla jsem si, že mají zvláštní čokoládový odstín. Někde jsem ho už viděla...
Odklonil meče a zpříma se postavil.
"Jak jsem řekl, dáváš do toho moc vzteku. Zkusíme to znovu." pronesl klidně a podal mi meč. Neuchopila jsem ho.
"Ale, já... Já to nezvládnu, neumím bojovat jako ty." zamumala jsema sklopila hlavu. "Jak mám asi porazit Smrt, když neporazím tebe?"
"Nech toho, nebo se urazím." zasmál se. "Naučím tě to. Jen musíš chtít." Tvář mu projasnil ten nejupřímnější úsměv, jaký jsem kdy viděla. V očích měl něco, co mě nutilo mu věřit. Věřila jsem, že to dokážu, že budu umět bojovat jako on. Když budu chtít.
"Chci." usmála jsem se a chopila se meče.

"Hlupáku!" zaječela Smrt a její hlas se ozýval celým podsvětím. "Co sis do horoucích pekel myslel?!" vřískala na muže klečícího před ní.
"M-má paní..." koktal muž. Něco černého letělo vzduchem a přistálo to na mužově tváři. Dala mu facku. Všichni přítomní zasyčeli. Ne, nemohlo to bolet. Jen v tom bylo něco zvláštně potupného, jako když bijete psa starou holí. Muž se skácel ke kamenné, studené podlaze tváří k zemi.
"Vstávej!" vřískla. "Neválej se tady, nejsi žádný koberec!" popadal ho za vlasy a nastavila jeho tvář přihlížejícím.
"Taky chcete takhle dopadnout?! Idioti! Hlupáci! Nezasloužíte si mě vůbec ani spatřit! Ani se mě dotknout! Jste tady jenom kvůli tomu, že nemáme větší ubožáky kteří by to za nás udělali, rozumíte? Nejste nic! Vůbec nic!" křičela. Všichni viděli, jak je rozběsněná. Další duše byla poslána nahoru. A to se neodpouští.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mil Mil | 17. května 2010 v 15:38 | Reagovat

Nadherny, jak ty to delas nemuzu se dockat dalsich dilku...

2 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 17. května 2010 v 16:54 | Reagovat

super! doufám, že Williamovi uvěří =)

3 B. B. | Web | 17. května 2010 v 17:00 | Reagovat

Ale čte to jenom zlomek lidí, co na to anjede :D...

4 ♥ Matulinka ♥ ♥ Matulinka ♥ | Web | 17. května 2010 v 17:21 | Reagovat

Tak tohle si musim přečíst od první kapitoly :))

5 Kilekine Kilekine | Web | 17. května 2010 v 18:02 | Reagovat

Týjo...Miluju tento žánr...! úplně dobře píšeš...de vidět, že je to tvůj velký koníček..:o) moc chválím..:)

6 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 17. května 2010 v 19:32 | Reagovat

úžasnééé...dokonalá kapitolka, mám veľmi veľmi rada Williama..ale je mi ľúto Rafaela, možno by mohol byť dobrý, keby chcel, ale blbo dopadol, no ..teším sa na pokračovanie :)

7 Erunis Erunis | Web | 17. května 2010 v 20:55 | Reagovat

Opět je to moc krásně napsané..=) Jsem strašně zvědavá, jak se to nakonec vyvine.. Hlavně jestli Claire/Alia uvěří Williamovi, že je Rafael zloduch..=P Nevím, jak to napsat..=) Takže, moc krásně napsané..=P Dávám za 1..=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.