Průvodce
1 | 2 | 3 | 4

The Secret
1 | 2












.

Kapitola 24

22. května 2010 v 15:58 | Karr

Kapitola 24

"A jaké jsou jiné možnosti?" zeptala se Jane a pohodila rudé vlasy dozadu. Seděli jsme v našem provizorním tábořišti a diskutovali o nastalé situaci. William se rozhodl, že se společně se mnou vydá na Cestu, s čímž jsem ovšem značně nesouhlasila.
"Žádné jiné možnosti nejsou." řekl prostě William a spojil ruce k sobě. To dělal nějak moc často.
"Rafael říkal, že…" začala jsem, ale William mě rázně utnul.
"Claire, teď už nezáleží na tom, co Rafael říkal." Nadechla jsem se, abych něco řekla, ale když jsem viděla jeho výraz, zamračeně jsem našpulila pusu a založila si ruce na prsou.
"Teď se musíme dostat na Cestu. Dřív než nás chytí Vyšší." Jane se zamračila.
"Pořád se mi nechce věřit, že by zrovna Vyšší…" zavrtěla hlavou a nechala konec věty viset v čerstvém ranním vzduchu.
"Já vím," povzdechl si William, " ale ne všichni Vyšší jsou proti nám. To jen Čtvrtý a První. Myslím si, že ostatní nemají ani tušení o jejich zradě."
"A proč jsou vlastně proti nám? Proč nás chtějí?" neudržela jsem svou zvědavost.

"Nechtějí nás. Chtějí tebe, Claire. Chtějí tvou moc. Myslí si, že konají vyšší dobro, když tě jí zbaví. Bojí se tě, víš?" povzdechl si a opatrně se mi podíval do obličeje.
"Oni se bojí mně?" vykulila jsem oči. "A-ale proč?"
"Máš city, a to je něco co někdo s takovou mocí nemívá."
"Nechápu."
"Když Vyšší projdou Cestou a dostanou se na velmi vysokou Dikran, převezmou moc a jsou zbaveni citů. To kvůli nestrannosti, víš? Bývali zbavováni i pohlaví, ale před nějakým časem od toho upustili, nevím proč."
Měla jsem co dělat, abych kontrolovala svůj výraz a netvářila se zděšeně, znechuceně a nechápavě zároveň.
"Vyšší jsou zároveň nejvyššímu soudci, hned po Matce. A aby mohli soudit správně, nesmí cítit zášť, vztek, závist nebo zlobu. Takhle to funguje už celá staletí."
"Ale proč teda najednou chtějí mně? Když teda nemají city, tak by měli dělat to co jim Matka nařídila ne? Měli by se řídit Věštbou a konec. To je zákon." namítla Jane.
"Vyšší poslední dobou získávají své city zpátky." pronesl temně William.
"A-ale jakto?" zvolala zděšeně Jane.
"Na to ti bohužel nemohu odpovědět." sklopil oči a podíval se na své propletené prsty.
"Musíme si vydat na Cestu, Claire. Jedině tak získáš svou plnou moc. Jedině tak je to správné, přirozené."
"Jsi si jistý?" zašeptala jsem. Ta otázka byla zbytečná, ale přesto jsem se musela zeptat.
"Vážně o tom pochybuješ?" podíval se mi do očí a já věděla, že už je rozhodnuto. Vydáme se na Cestu.


"Musíš mě tam pustit!" zvolala Zášť a práskla dlaní do velkého dubového stolu. Muž sedící k ní zády ke krbu na velkém červeném křesle zasyčel.
"Nemám k tomu žádný důvod."
"Já se o ni postarám! Mě nepřemůže!" stála si na svém.
"Vážně si to myslíš?" zachechtal se temně. "Silnější než Smrt, překoná Bránu Osudu." Broukal. "A potom láska." protáhl to poslední slovo a nechal ho viset ve vzduchu. "Vážně si myslíš, že jí přemůžeš?" zachechtal se znovu.
"Ještě nemá svojí plnou moc. Můžu jí přemoct, teď, když je ještě slabá. Vím, že to dokážu."
"Sebedůvěra ti nechybí…" zašeptal zamyšleně. "Ale co její průvodce, co s ním? Dokážeš ho zabít?"
"Tady nejde o něj, ale o tu holku." odsekla.
"K tvému štěstí William utekl ze svého vězení. Rafael už s ní není. Ale ona není důvod proč se tak toužíš dostat do Nebe. Vrtá mi to hlavou, ale nemůžu přijít na to proč, proč chceš tolik navštívit zemi, kterou si zavrhla?"
Její křídová pleť ještě víc pobledla a v očích se jí objevilo zděšení.
"No tak, pověz mi, proč?" naléhal pronikavým syčením.
"Pane, ta holka musí zemřít dřív, než se jí dostane plné moci. Prosím, dovolte mi…"
"Ne!" hlas práskl jako bič. "To není ten důvod! Ta holka svou moc nemůže dostat, o to jsem se postaral dřív, než se narodila. Až přijde čas, přijde za mnou sama. A pak ji rozmáčknu jako červa. Ano, malého ubohého červíčka." pochechtával se.
"Už mě štveš. Řekni mi to! Proč se tam chceš dostat? A pravdu!" Zášťi se podlomila kolena z tíhy přímého rozkazu. Skácela se k zemi a sípavě lapala po dechu.
"Můj pane…" hekala. "Můj syn. Můj jediný syn!" zakřičela a dala se do usedavého pláče.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erunis Erunis | Web | 22. května 2010 v 17:01 | Reagovat

Panečku.. Zase jsem přelouskala svým pomalým tempem další přívaly kapitol.. A pokaždé mi spadne tak akorát brada..=D Je to čím dál tím víc zapeklitější.. V hlavě se mi to hemží různými možnostmi, jak to asi bude pokračovat.. Jsem zvědavější a zvědavější.. Hmm?? Jak to dopadne??=P

2 mil01 mil01 | 22. května 2010 v 19:30 | Reagovat

Super, vazne taky porad premitam jak to bude dal a tak....

3 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 22. května 2010 v 22:21 | Reagovat

o páni..super diel....sa teším, ako to bude pokračovať ďalej..a veľmi ma zaujíma, že kto je synom Zášte :D hehe...:)

btw: ďakujem za komentár, som rada, že sa ti páčila poviedka :) aj príloha k nej :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.