Průvodce
1 | 2 | 3 | 4

The Secret
1 | 2












.

Kapitola 8

3. května 2010 v 17:46 | Karrot

Kapitola 8

Západ slunce. Seděla jsem na vlhké trávě u nás za domem a s mými vlasy si pohrával lehký studený vánek.
"Claire. " ozvala se z dálky má matka. Otočila jsem se s úsměvem na tváři. Stála tam, ruce podél boků a její nádherné čokoládové oči na mě hleděly plné citu. Byla tak krásná. Její bledá, krémová pleť, tak odlišná od té mojí, na slunci vypadala tak měkkce a teple. Zvedla jsem se a došla k ní. Cítila jsem její známou, krásnou vůni. Usmála jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala.
"Prosím, vrať se mi." zašeptala. Zavřela jsem oči.
"Já nevím jak." můj hlas bylo sotva slyšet.
"Prosím." zašeptala znovu. Najednou se ode mě začala vzdalovat. Natahovala jsem ruce, chtíc jí udržet.
"Mami!" zakřičela jsem zoufale. Nebylo to nic platné. Její ruce se mi vytrhly. Běžela jsem za ní, ale byla jsem moc pomalá. Pořád byla dál a dál.
"Mami!" křičela jsem znovu a znovu. Už jsem neměla sílu, nešlo běžet dál.
Mami, prosím, vrať se mi!
"Claire, Claire, vstávej! Musíme jít!"
Ospale jsem zamžourala. Ještě jsem se nechtěla probudit.
"Di pryč mami." zamumlala jsem
"Nejsem tvoje matka Claire!" Otevřela jsem oči. Nade mnou byl Rafaelův dokonalý obličej.
Vyjekla jsem.

" Ne, to teda vážně nejsi." řekla jsem a odstrčila dlaní jeho obličej. "Nech mě spát Rafaeli." zachumlala jsem se zpátky do obrovské prachové peřiny. Najednou ze mě deka odlétla a já tam ležela jen v tílku a kraťoučkých pyžamových kraťáskách.
"Hm." utrousil Rafael a chytnul se za bradu. Přejel mě očima od zhora dolů silně kritickým pohledem. Kde je kráter když ho člověk potřebuje?
"Neříkej nic." zvedla jsem prst a hrabala se z postele do koupelny.
"Vlastně jsem chtěl říct, že ti to sluší, ale..." ozval se z vedlejší místnosti. "To sis taky vysnila?" zachechtal se.
"Dobře se v tom spí." odsekla jsem.
"Hele, musim si zase oblíct tu příšernost co sem měla doteď na sobě?"
"No mě to nevadí, ale tobě bude zima. A navíc nevím jak se na tebe budou dívat lidi na ulici." zachechtal se. Ha ha, moc vtpiný.
"Já myslela ty šaty Rafaeli!"
"Aha." zasmál se. "Jo, budeš muset.
Ještě si neprošla Cestou. Všechny duše co ještě neprošly Cestou musí mít šedé, v tvém případé bílé, šaty."
"Hm, super." zabručela jsem. Jelikož mi nic jiného nezbylo, popadla jsem bílou hromádku co ležela na židli a přemýšlela jak to obleču aniž by mi u toho musel Rafael pomáhat. Ale při představě co mě čeká u oblékání jsem se zděsila. Stačil mi včerejšek, kdy jsem strávila hodinu nad přetahováním si přes hlavu celé šaty. Nebyly nijak složité, ale těsně pasované na mou postavu. A to mi dělalo trochu potíže.
"Chceš pomoct?" Trha jsem sebou. Stál tam, jako socha boha Dia, opřený o stanovou tyč, na rtech lehký úsměv a díval se jak bezradně zkoumám svoje šaty. Snažila jsem se vzpamatovat co nejrychleji, bylo by naprosto hloupé, kdybych tu teď omdlela.
"Ne, díky." odsekla jsem.
"Tak fajn." prohrábl si nedbale nazláté vlasy, "Jen jsem myslel že bys ráda věděla jak se to nasazuje."
"Cože?"
"No ty šaty. Chtěla sis je přece obléct ne?"
"Jo."
"Tyhle šaty se nerozepínají. Stačí jim jen říct co od nich chceš."
Podívala jsem se na něj silně skeptickým pohledem. Mluvit s oblečením? Chudákovi už šplouchá na maják.
"Neboj se a zkus to." pobídl mě. S pocitem, že si počínám jak absolutní idiot, jsem zvedla šaty a podržela je na délku paží. "Oblečte mě." pronesla jsem.
Šaty se mi začaly kroutit a vlnit v rukou. Pak mi z nich vyskočily a vznášely se ve vzduchu. Ohromeně jsem zírala. Šaty se otočily kolem dokola a rozhodily rukávy, jako kdyby v nich byl člověk. Když si všimly Rafaela, odpluly k němu a rukávy ho hnalo z koupelny.
"Počkám venku." zavolal přes rameno.
"Jasně jasně." řekla jsem nepřítomně a zároveň silně pobaveně. Šaty se ke mě vrátily a začaly mě svlékat z pyžama. Když mi přetáhly přes hlavu tílko a sundaly kraťásky, zahnaly mě do sprcháče, ukázaly na sprchu a zatáhly za mnou dveře. Na nic jsem nečekala a pustila na sebe sprchu. Bože můj, zapoměla jsem, jaký je to úžasný pocit, nechat na sebe padat proud horké vody.
Když jsem vypnula sprchu, otevřely se dveře a přede mnou se objevila velká bílá osuška.
"Ach, díky bohu za ručník." zvolala jsem.
"Cože?" ozvalo se z vedlejšího pokoje.
"Nic nic." zasmála jsem se. Šaty popadly fén a začaly mi foukat do vlasů. Tak jsem tam tak stála, dívala se do zrcadla a sledovala jak mi poletují vlasy kolem hlavy jako chapadla medúzy. Připadala jsem si směšně.
"Dejte to sem." řekla jsem a vyškubla šatům fén z ruky. Když jsem byla suchá a vlasy měla v pečlivém ohonu, šaty se uklonily, zvedly mi ruce a skočily mi na tělo.
"Perfektní." zamumlala jsem si spokojeně pro sebe.
"Neřekl bych." ozvalo se ode dveří. Rafael přešel místnost až ke mě, dal mi ruku za hlavu a stáhl gumičku z vlasů. Vlasy mi rozhodil kolem ramen a spokojeně se usmál.
"Teď jsi perfektní." Rozpačitě jsem se usmála. Abych zakryla rozčarování, vzala jsem mu gumičku z rukou. "No pěkně děkuju, víš jak dlouho mi to trvalo?"
"Tak aspoň teď víš, že si příště můžeš ušetřit práci." andělsky se usmál.
"Tůdle." zašklebila jsem se. "Neměli jsme na spěch?"
"Máš pravdu. Když tobě to hrozně trvá." popíchnul mě. Zvedla jsem oči v sloup.
"Radši pojď."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miss.Katy Miss.Katy | Web | 3. května 2010 v 18:14 | Reagovat

děkuju ... ty máš taky moc hlásný dess

2 mil01 mil01 | 4. května 2010 v 8:34 | Reagovat

Tak to je tak kouzelny pribeh, moc se tesim jak to bude vsecko dal. Moc se omlouvam, ze jsem nenapsala kometare vsude ale ja jak se pustim do cteni tak nedokazu prestat, tedy dokud je co cist. :-)

3 Drácula (kdysi Renesmee) Drácula (kdysi Renesmee) | Web | 4. května 2010 v 12:53 | Reagovat

Já už ani nevím co ti sem psát Karr, je to prostě moc nádherný :))

4 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 4. května 2010 v 18:32 | Reagovat

páni..suprová kapitolka...ja som z toho vedľaaa..idem na ďalšiu :p hehe...a tie šaty, hmn, aj ja chcem aby ma obliekali :D hlavne, keď som ráno unavená a nič sa mi nechce :D
...a to je jasné, že Rafael sa anjelsky usmieva, keď je anjel.. yummy :p hehe

5 Dincie Dincie | Web | 4. května 2010 v 19:00 | Reagovat

:D S těmi šaty je to pěkný nápad...prostě v nebi božské služby...:D A je pravda, že by se určitě hodily...:D :) :D Nebudu napínat sama sebe, stačí, že nás napínáš ty a jdu na další kapitolu! :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.