Průvodce
1 | 2 | 3 | 4

The Secret
1 | 2












.

What if - Kapitola 12

29. května 2010 v 10:33 | Karr

What if - Kapitola 12

"Líbí?"
"Jo jo."
"Že jo? Jsou krásný."
"Jo jo."
"Johnovi se budou moct líbit."
Jen jsem přikývla. Jill se v kabince rozplývala nad šatama. Ani jsem si nevšimla, jakou měly barvu.
"Johnovi se budou líbit. Jsou dobře střižené." uchechtla se pro sebe a ještě jednou se natočila před zrcadlem.
"Jo, beru je." rozhodla se, zatáhla závěs a začala se převlékat.
"Víš, měla by si taky obohatit svůj šatník. Je žalostně nedostačující na to, že za necelé tři měsíce odjíždíš do Iowy. Víš že tam bývají tornáda? Potřebuješ doplnit svůj zimní šatník."
"Chmpf." zněla moje geniální odpověď. A co jsem jí měla říct? Že na tom stejně nezáleží? Že mě stejně nevzali? To přece nemůžu. Bývala to moje vysněná škola. A teď...

"No tak. Pojď." vytáhla mě za ruku a vlekla do oddělení se zimním oblečením. Nebylo tam toho moc, co bych taky měla čekat zrovna v Arizoně. Dovlekla mě ke stojanu s bundami a začala je sundavat a měřit na mě. Já sbírala síly jak jí to říct. Teda, síly. Tak se tomu říkat nedá.
"Líbí se ti víc fialová nebo zelená?" Ještě před dvěma lety bych jí sjela za to, že neví jak obě tyhle barvy nesnáším. Dnes mi to bylo jedno.
Nadechla jsem se. "Jill, musím ti něco říct."
Bundy jí ztuhly v ruce. Podívala se na mě jako kdyby si myslela, že má halucinace.
"Co?" zeptala se a snažila se zakrýt překvapení. Po dvou letech první souvislá věta. Pokrok.
"Ten Yale. Nevzali mě." zamumlala jsem. Chvíli se na mě dívala a přemýšlela co říct.
"A druhá varianta?" zeptala se nakonec.
"Stanford." zamumala jsem. Obličej se jí rozjasnil. "To snad není tak hrozné ne? Je tam teplo." usmála se.
"Hm."
"Ale no tak." objala mě. "Vždyť Stanford je jenom o pár příček níž v seznamu nejlepších vysokých škol světa." zasmála se.
"Ale já nevím," bylo pro mě složité říct po tak dlouhé době souvislou větu, ale když jsem si odkašlala, nakonec se mi to povedlo, "Jak to mám říct mámě." svěsila jsem ramena.
"Ale prosímtě. Stanford je mnohem blíž než Yale. A navíc, je tam teplo!" zdůraznila a hodila obě budny na nějakou poličku.
"Já vím." vzdychla jsem. "Mamka bude zklamaná."
"Ale nebude. Bude ráda." postrčila mě k platícímu pultu a podala prodavačce kartu. Samozřejmě, že bude ráda. Hlavně, že to není místní provinční univerzita. Neřekla to nahlas, ale vím, že chce abych byla odtud co nejdál.
"Kam chceš jít teď?" zeptala se vesele, zřejmě rozjařená z toho, že s ní zase mluvím.
"Já nevím Jill, pojďme domů." zaprosila jsem, ale nedělala si žádné naděje.
"Ani nápad! Jdeme na večeři!" zvolala nadšeně a už mě vlekla napříč nákupním centrem na jezdící schody.
"Už jsem ti říkala, že Johna vzali taky na Princeton?" tetelila se. Mohlo jí to vyjít, kdybych jí neznala tak dobře.
"Nejmíň třikrát." povzdechla jsem si. Usmála se, protože se potvrdilo její podezření.
Došli jsme do restaurace a zasedly do boxu. Jill se nadšeně rozhlížela a popadla jídelní lístek.
"Já miluju italskou kuchyni." vzdychla a přejížděla prstem po řádkách jak hledala to správné jídlo pro ni. Tak už vím, proč mě vzala právě sem. Já kdysi italskou kuchyni zbožňovala.
"Co si dáš?" zeptala se mě a podala mi lístek.
"Krabí salát." odpověděla jsem automaticky. Pochybovačně si mě změřila a povzdechla si.
"Dobře." Zaklapla jídelní lístek a cinkla na čišníka. Nic jsem neříkala jen jsem pozorovala zbrusu nový červený ubrus a snažila se nemyslet.
"Dobrý večer, vítejte v restauraci Madam Floera, co vám mohu nabídnout?" ozval se čišník. Ani jsem nezvhlédla.
"Dvě coly, špagety bolognes, krabí salát." zašvitořila Jill.
"Jistě, hned to bude." odvětil zdvořile čišník a odcupital pryč. Jill do mě šťouchla.
"Je hezkej, co?" sykla na mě.
"Jo jo."
"Vždyť ses ani nepodívala!" obvinila mě.
"Ale podívala." vzdychla jsem.
"Nepodívala." stála si na svém.
"Dobře, tak jsem se nepodívala, stačí?"
"Ne, nestačí. Podívej na něj. Je tak roztomilý." rozplývala se. Otráveně jsem zvedla hlavu a podívala se na něj. Opravdu, byl docela pohledný. Blonďaté vlasy, světlá pleť, vypracovaná postava. Něco mi zprudka stisklo plíce a vzpomínka mě šlehla jako rozžhavený bič.
"Líbil by se Ell." zašeptala jsem. Jill ztuhla.
"Musím si odskočit." zamumlala jsem, popadla tašku a běžela na záchod. Zabouchla jsem dveře a opřela se o umyvadlo. Slzy mi stékaly po tváři a máčely vlasy. Nikdy to neskončí, že ne? Pořád mi jí něcu bude připomínat. Je všude. Úplně všude.
Jednou rukou jsem si objala hrudník a snažila se dýchat. Sípala jsem tam takhle asi dvě minuty, když mi došlo, že to stejně nedokážu. Otřela jsem si oči cípem rukávu a postavila se jakž takž zpříma. Dávala jsem si dobrý pozor, abych se nepodívala do velkého zrcadla, otočila se k němu zády a odešla za svou nejlepší přítelkyní, která o mě měla už určitě strach.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 29. května 2010 v 11:55 | Reagovat

božský :))

2 Annie - justdreaming Annie - justdreaming | Web | 29. května 2010 v 13:08 | Reagovat

Skvělý! Vážně super, těším se na další, hrozně mě to baví, jsem zvědavá, jak to bude dál:-)

3 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 29. května 2010 v 15:01 | Reagovat

úžasný diel :)...chudák Connie, juj, už keby jej bolo lepšie, teším sa na pokračovanie :)

4 B. B. | Web | 29. května 2010 v 15:58 | Reagovat

Mně se ta písnička líbí strašně moc a ne proto, že to bude na soudtracku, prostě mi sedla :-).

5 B. B. | Web | 29. května 2010 v 20:56 | Reagovat

Proč ne? :-D ale když  máš dobrej program, tak to za tebe prakticky udělá :D :P

6 B. B. | Web | 29. května 2010 v 20:56 | Reagovat

Jó, ještě něco: DĚKUJU! :-)

7 Jeanne Jeanne | Web | 30. května 2010 v 13:52 | Reagovat

Kapitola je úžasná. Rovnako ako tie dve predtým. Je vážne skvelé napísaná, hoci mi jej je ľúto. :( No teším sa na pokračovanie :)

8 *EMOgirlEMO* *EMOgirlEMO* | Web | 30. května 2010 v 18:04 | Reagovat

krásné :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.