Průvodce
1 | 2 | 3 | 4

The Secret
1 | 2












.

What if - Kapitola 8

20. května 2010 v 19:48 | Karr

What if - Kapitola 8

Ráno jsem se probudila dost pozdě. Aby taky ne, vždyť jsem šla spát kolem třetí.
Unaveně jsem si promnula oči a chvíli se tak nějak válela. Pak otevřela jedno oko, překulila se na bok a popadla budík. Chvíli mi trvalo, než jsem rozluštila na digitální obrazovce 11:00. Zasténala jsem. Teď nic nestihnu.
Unaveně jsem se hrabal z postele, což mi dost znemožňovala prachová přikrývka, který mi terasila cestu. V půli cesty jsem to vzdala a v podivné pozici se zhroutila do peřin. Usylšela jsem zaklepání na dveře. Zasténala jsem a zabořila halvu hloub do přikrývky.
"Jdi pryč." zasténala jsem znovu.
"Nejdu. Chci se ti omluvit." nedal se odbýt.
"Fajn, omluva se přijímá. Tak můžeš zase jít." popadla jsem polštář a hodila ho směrem ke dveřím. Asi jsem se netrefila, protože jsem slyšela duté dopadnutí na podlahu.

"No tak, nesu ti snídani." prosil. Snídaně? Začuchala jsem. Hm, lívanečky. A marmeláda. A nutela. Zvedla jsem hlavu. Stál tam v tom samém jako včera, v rukou tác plný jídla. Nespletla jsem se - byly tam lívance, marmeláda, nutela a sklenice pomerančového džusu.
Přišel ke mě a položil tác na postel.
"J-já se ti chci omluvit. Nevím, co to do mě vjelo, ten den byl hrozně zmatenej a já..." odmlčel se aby se nadechl. "Neomlouvá mě to, ale přesto, promiň. Choval jsem se jako pitomec. Slibuju ti, že už se to nestane." Podíval se mi opatrně do obličeje. Udělal na mě dojem. Usmála jsem se.
"Omluva se přijímá." Popadla jsem tác a začala se cpát. "Ale jenom když mi ktěm lívancům doneseš ještě malinovej sirup." zakřenila jsem se. Zasmál se a vyběhl z pokoje.
"To byl vtip!" zakřičela jsem. Ale to už byl zpátky.
"Nevadí." usmál se a podal mi ho. "Tak se v klidu nasnídej." podíval se na mě a odešel z pokoje. Snídani jsem měla rychle v sobě - bylo to výborné. Osprchovala jsem se, hodila na sebe džíny a triko s louhým rukávem, vlasy svázala do culíku a vlezla do sestřinýho pokoje s cestovní taškou abych jí sbalila věci.
Hned jak jsem vešla, praštila mě do očí obrovská spousta Robertových obličejů. Temně dohlíželi na každý můj krok jakoby se báli, že je strhám ze zdí, dveří, rámů postele a desky psacího stolu. Byly úplně všude.
Vlezla jsem do sestřinýho šatníku a začala do něj házet věci.
"Teda, to vypadá dost děsivě, co?" ozvalo se za mnou. Leknutím jsem nadskočila a praštila se do hlavy o poličku.
"Do prkýnka!" zaklela jsem. "Nemůžeš mi dát přiště vědět, než na mě zase takhle vybafneš?" obořila jsem se na něj. Zasmál se.
"Promiň." pokrčil rameny. "Ale je to vážně děsivý, co?" ukázal na všechny plakáty. "Vidět sebe tolikrát namnoženýho." pochechtával se.
"Jo, máš pravdu. Mě to teda děsí." rýpla jsem si.
"Au!" vykřikl a chytl se za srdce. Nevnímala jsem to a vrazila mu tašku do ruky.
"Na, jedeme do nemocnice za Ell."
"Rozkaz paní." zasalutoval a prkenně odkráčel z pokoje. Protočila jsem oči a vydala se za ním.

Otevřela jsem dveře u řidiče a nakvašeně se na něj podívala.
"Co to jako má znamenat?"
"Můžu řídit?"
"Ne."
"Prosím!"
"Ne."
"Ale no tak, vždyť.."
"Ne!" Dala jsem ruce v bok. "Jestli okamžitě nevypadneš z mýho místa, tak..."
"Co? Popereš se se mnou?"
Zvedla jsem obočí. "Mám černý pásek v karate a od pěti let dělám jógu. Neměl být problém tě složit na zem."
"Hezké. Já od pěti let cvičím Muay Thai."
ušklíbl se. Hm, to by mohl být problém.
"Stejně máš smůlu." Ke svýmu miláčkovi nikoho nepustím.
"Ale notak!"
"Ne! Ještě mi ho nabouráš!" protestovala jsem a zoufale pohladila svůj těžce vydělaný "dárek k narozeninám".
"Přísahám, že když ho nabourám, koupím ti Ferrari California. Platí?" natáhnul ruku. Ferrari California? To úžasné, úchvatné, nádherné autíčko? To beru.
"Fajn." pokrčila jsem rameny a podala mu ruku.
"Se mnou bude v bezpečí." usmál se a stiskl ji.
Tím si nejsem tak docela jistá.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 20. května 2010 v 20:17 | Reagovat

Nádhera... :D
A ten můj vzhled je jen do víkendu.. nějak na to nemám nervy.. :( možná někoho požádám o pomoc.. a nebo se s tím budu štvát o víkendu.. ani na ostatní blogy mi nejely už ikonky, takže budu dělat nové, aby mi ladily.. ale až o víkendu.. tak snad se nenaštveš :-*

2 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 20. května 2010 v 20:23 | Reagovat

dokonalosť...ani sa nedivím, že sa ti to páči písať...úplne úžasná kapitolka...aaaa..aj ja chcem lievance do postele...idem hneď zistiť, či môj chalan vie urobiť lievance :D hehe...teším sa na pokračko :)

btw: ďakujem za komentár k poviedke..ako si to myslela s tým, že ešte že to čítaš sama??

3 mil01 mil01 | 20. května 2010 v 20:41 | Reagovat

Nadherne, moc se mi tahle povidka libi vic a vic. :-)

4 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 20. května 2010 v 21:40 | Reagovat

no..tak to som rada, že ti to nečítala..uff..by som ti asi urobila problém...to by som nechcela

5 Jeanne Jeanne | Web | 22. května 2010 v 14:01 | Reagovat

Waw..... poviedka je úžasná. Proste perfektná. Ja osobne čítam len samé fantasy, takže máš veľké plus, pretože toto ma skutočne baví. :) Si talent. Som nadšená. A už sa mooooc teším na pokračovanie.

6 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 22. května 2010 v 21:04 | Reagovat

tak jsem přečetla všechny díly najednou a musim říct, že se mi to líbí =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.