Průvodce
1 | 2 | 3 | 4

The Secret
1 | 2












.

Kapitola 26

11. června 2010 v 16:30 | Karr

Průvodce - Kapitola 26

Tak po dlouhé době přidávám další kapitolu Průvodce. Jo, já vím, není to nic moc :D A vím, že čekáte na What if.. :D Ale kvůli tomuhle jsem to tu založila, tak si to prosím aspoň přečtěte :D
Příjemnou "zábavu" :)


Kap kap.
Bylo to stále jako otravný, stále kapající kohoutek, který nejde zavřít ani ucpat. Kap, kap. Vyvolená, Vyvolená. Bylo to otravné.
A tak přecházela sem a tam, černý plášť vlál za ní. Přemýšlela, jak se jí zbavit nejlépe. Rudá dvojčata doteď odváděla svou práci bravurně, ale když jde o tak důležitý úkol... Tolik toužila se toho ujmout sama. Ale Pán si postavil hlavu. Ona za mnou přijde sama, napodobila v duchu jeho hlas a při té představě si odfrkla. Jak by mohl být někdo tak hloupý a přijde si nepříteli přímo pod nos? Pán byl určitě chytrý, rafinovaný a mocný, ale v téhle věci se mýlil.
Bylo zbytečné, opět za ním jít a žádat ho o volnou ruku. Věděla, co by jí odpověděl. Ale nemohla dělat nic za jeho zády. To nešlo. Stihl by jí velmi, velmi krutý trest.
Ozvalo se zakašlání. "Ano?" zavrčela.

"Promiňte, že vás ruším paní. Ale čeká vás Zvažování." ozval se neosobní, úřední hlas.
"Ja vím. Děkuji Gratielo." Aspoň někdo jí dokázal zpravit náladu. Zvažování jí vždycky bavilo. Hlavní náplň její práce. Jedinou věc, kterou Matka udělala správně.
Byla už napůl cesty do sálu, když uslyšela dětský pláč. Ach ne, pomyslela si. Nesnášela uječené děti, i když ji bavilo dívat se, jak trpí.
Za závěsem se ještě nadechla čerstvého pachu zoufalství. A pak ho odhrnula a vstoupila do sálu.
"Poklekněte před vaší paní. Přichází Smrt!" zvolal skřehotavým hlasem jeden ze strážných. Všichni v sále sklonili hlavy.Cítila, jak se třesou a nedočkavě se posadila na železný trůn.
Strážný k ní přitáhl malého chlapce, asi dvanáctiletého. Obličej měl zmáčený slzami a šaty z doby kolem 18. století roztrhané a špinavé. Vypadal jako sežehnutý ohněm.
"Tak Adame, jak bylo v Očistci?" zavrněla Smrt naoko mateřským hlasem. Chlapec se jí bál podívat do očí, nevzhlédl.
"Podívej se na mě." zašeptala. Chlapec zavrtěl hlavou.
"Podívej se na mě." zavrčela znovu a popadla ho za bradu. Chytla ho do svého pohledu a nehodlala ho pustit.
"Tak co, myslíš, že si napravil své hříchy?" zasyčela. Chlapec se před hrozbou v tom hlase přikrčil a začal se třást po celém těle.
"Odpověz!" přikázala. Chlapec se sípavě nadechl a zakašlal.
"J-já myslím že ano." zašeptal sotva slyšitelně.
"Neslyším." zasyčela.
"M-myslím že ano." zamumlal.
"Já tě neslyším!" zavrčela.
"Myslím, že jsem se napravil." odpověděl hlasitěji chraptivým hlasem. Smrt pustila jeho bradu a nechala ho sesunout se na podlahu.
"Adame, Adame. To víš, že si se nenapravil. Jsi pořád stejný uličník jako předtím." zavrtěla hlavou. "Myslíš, že mi můžeš lhát?" zavrčela a poklekla k němu. Znovu ho chytila za bradu a donutila ho tak aby se jí díval přímo do očí.
"Nemůžeš mi lhát, chlapče. Mě nemůže lhát nikdo." zasyčela a odstrčila ho zpátky na zem. Svalil se jí k nohám a dal se do trhaného pláče.
"Tvoje duše je pořád stejně zkažená jako předtím." odvrátila se od něj a šla se znovu posadit na železný trůn. "Zpátky do očistce. Na dalších dvě stě let."
Těsně před trůnem se prudce otočila a znovu se sklonila k hochovi. Popadla ho za hlavu a přitiskal mu rty k uchu.
"Smrt neoklameš. To si pamatuj."
"Dobře. Teď si vyzkoušíme tu praktickou část."
Nevěřícně jsem se na Williama podívala. "Děláš si legraci?"
On se díval zmateně. "Co je? Myslel jsem, že po tom toužíš od doby, co jsem tě začal trénovat." zasmál se. Zamračila jsem se na něj.
"Jo, to je pravda. Ale myslela jsem, že s tím mluvením nikdy neskončíš."
Zasmál se. "Potřebuju, abys toho věděla co nejvíc."
Povzdechla jsem si. Samozřejmě, že to potřeboval. Od doby, co jsme vyjeli, mě jen zahrnoval samými pověstmi, příběhy a bájemi. Když s tím skončil, přešel na teoretické výklady mé moci. Neustále mě poučoval o provedení kouzel, o kouzlech v boji, o boji v kouzlech. Šla mi z toho hlava kolem.
"Takže, pro začátek něco jednoduchého." začal a na chvíli se zamyslel. "Najdi mi nejbližší tok vody." poručil. Protočila jsem oči a uvelebila se na Albovi. Pak jsem zavřela oči a soustředila se. Dotkla jsem se myslí stromů, rostlin, několika veverek a jedné sovy. Pokračovala jsem dál, dokud jsem nenarazila na roztěkané myšlení kapek vody, seskupené do jedné velké energií překypující mysli. Uchovala jsem tu myšlenku a poslala jí Williamovi.
Špatně, Claire. Řekl jsem tekoucí vodu. Tohle je studánka. - ozvalo se mi v mysli. Zmateně jsem zamrkala a soustředila se znovu na tu vodní energii. K čertu, měl pravdu. To není tekoucí voda. Šla jsem tedy dál, ale nic jsem nenašla. Žádná stopa po tekoucí vodě. Zmateně jsem otevřela oči.
"Nikde není." řekla jsem překvapeně. William zvedl obočí a Jane se uchechtla. Ukázala někam na západ. Podívala jsem se tím směrem a míli od nás se vlnila stříbřitá řeka. Začervenala jsem se.
"Vidíš Claire? Ne ke všemu potřebuješ kouzla. Stačí se jen dívat kolem sebe. Já tě přece nežádal, abys k tomu využila svojí moc."
Přikývla jsem.
"Dobře, tak znovu. Teď mi najdi nejbližší Kranovník." poručil. Rozhlédla jsem se a hledala. Nakonec můj pohled ulpěl na květině s modrým stonkem a žlutým květem, nedaleko od nás. Poslala jsem tu myšlenku Williamovi.
Ten není nejbližší. - ozvalo se mi v mysli. Rozhlédla jsem se znovu. A opravdu, blíž od nás byl další.
Ten taky ne.
Vypadalo to, že se moc dobře baví. Znovu jsem se rozhlédla. On si snad ze mě dělá legraci! Kolem nás jich byly desítky.
"Děláš si legraci? Vždyť jich je tu příliš mnoho!" zvolala jsem a rozhodila ruce.
"A proč nepoužiješ svou moc k tomu, abys zjistila který je nejbližší?" zeptal se a naklonil hlavu na stranu.
"No přeci protože si mi říkal, ať to nedělám!" zvolala jsem. Zasmál se.
"Ty si tak pošetilá Claire. Nikdo nemůže ovládat tvou moc. Je jen na tobě, jak ji využiješ. Musíš se naučit rozeznat, kdy je tvé moci třeba a kdy není. K tomuhle například,", řekl, nastavil ruku a přilétl mu na ní jeden Kranovník. "Si svou moc potřebovala. Ale k tomu, abys zjistila, co je zřejmé, ji nepotřebuješ. Už to chápeš?" usmál se.
"Ne." zamračila jsem se.
"Nevadí. Budeme to cvičit."
Povzdechla jsem si. To bude dlouhý den.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 11. června 2010 v 20:14 | Reagovat

Božská Karrotka.. Božská.. *-* toto nebude chybět v mé knihovničce, jasné? :D

2 mil01 mil01 | 11. června 2010 v 22:09 | Reagovat

Super jako vždycky.

3 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 12. června 2010 v 13:44 | Reagovat

jsem fakt napjatá, vůbec se nedokážu zorientovat v tý "vyšší" vrstvě, kdo je zlej a jestli je tam vůbec někdo hodnej... =D super napsaný a těšim se na pokračování! =)

4 best-stories best-stories | Web | 13. června 2010 v 11:17 | Reagovat

Ahoj,jsem ráda že jsi se přidala na blog povídek,koukni se pl. sem http://best-stories.blog.cz/0906/pro-blogare#pridat-komentar a jestli chceš můžeš se zapojit http://best-stories.blog.cz/0906/retezak#komentare taky můžeš na blog přidat recenzi k tvé povídce,zatim pp

5 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 14. června 2010 v 18:58 | Reagovat

haha, ten William bije riadne pecky :D...dobrá kapitolka a konečne sa tu nejaká objavila aj z tejto poviedky :)

6 zuzu zuzu | Web | 16. června 2010 v 19:22 | Reagovat

tak dnes som si sadla k tejto poviedke... precitala som vsetky kapitolky... super svet a uzasne napisane... viem si situacie  aj prostredie "tam hore" predstavit... a mam trochu zmatok v tych postavach kto je dobry a kto nie... ale to sa hadam spravi... :) aspon to nie je tak prvoplanovo zrejme ako v mnohych(napr aj mojej :D)poviedkach...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.