Průvodce
1 | 2 | 3 | 4

The Secret
1 | 2












.

Nějaká hloupost..

6. června 2010 v 14:32 | Karr

Moji milí..

Omlouvám se, vím že čekáte na What if, ale nějak jsem se zasekla :D Místo toho, mě napadlo něco jiného. Ani nevím proč jsem to napsala.. Prostě mě to nějak napadlo :D
Tak mě neukamenujte a řekněte svůj názor.. Docela mě to zajímá..
NEmyslím, že napíšu pokračování, ale tk co.. Mít v záloze něco jiného se vždycky hodí :))

Tak příjemné čtení :))


"Hej Gianno! Posloucháš mě vůbec?"
"C-co?"
"Nic."
"Promiň, byla jsem trochu mimo." povzdechla si.
"Jo, to jsem si všimla."
"Promiň."
"Odpouštím ti." usmála se na ni.
"Děkuju." zasmála se Gianna.
"Tak co si to říkala?" Jen se zasmála a pokračovala v předchozím rozhovoru.
"Ten nový, koukej na něj. Je to kus, co?" mrkla na ni. Ztuhnul jsem. Já že jsem kus? Tak se hlavně tvař normálně, teď se na tebe podívají. Vycítil jsem pohled těch dvou holek a nasadil jsem znuděný výraz. Viděl jsem svůj obličej v jejich myslích. Jo, to se mi povedlo.
"Ani ne." zalhala Gianna. Bože, ten je úchvatný, slyšel v její mysli. Natočil jsem hlavu aby skryl úsměv.
"Lžeš." obvinila jí její kamarádka, Bonnie, s úsměvem.
"No dobře, tak je hezkej no." uznala a protočila oči.
"Jo. Pořádnej kus to je." shrnula to a zakousa se do kousku pizzy.
"Olivere!" ozvalo se mi v hlavě. Moje sestra, Catherine. "Už zase posloucháš?"
Nevinně jsem pokrčil nepatrně rameny. "Musím prozkoumat
terén." poslal jsem jí myšlenku.
Cítil jsem v jejích myšlenkách nesouhlas ale ignoroval jsem to. "Nechápu, co ti na tom pořád tolik vadí."
"Vadí mi to, že ničíš lidem soukromí!"
"Ty to taky děláš." obvinil jsem ji. Uraženě se stáhla.
"Ale jen v případech nejvyšší nouze!" odsekla a založila ruce na prsou. Tím náš neslyšný rozhovor skončil.
"Měli bychom jít na hodinu." řekl jsem nahlas.
"Jo, máš pravdu." přikývla, stále uražená, ladně se zvedla a neslyšně odkráčela. Povzdechl jsem si. Budu si ji muset udobřit. Zvedl jsem se, šel na hodinu a přitom přemýšlel, jak si ji udobřit. Budu jí muset koupit nové auto. Ferrari, porche, bmw.. Probíral jsem možnosti a mezitím došel na hodinu angličtiny. Posadil jsem se, jako vždy, do úplně poslední lavice a pohodlně se opřel o židli. Teď jen přežít další hodinu.
"Čau Olivere." ozvalo se vedle mě.
"Nazdar Thomasi." usmál jsem se na něj. "Tak jak jde život?" Ušklíbl se nad mým ubohým vtipem a zhroutil své obrovské tělo na židli vedle mě.
"Jako vždycky, jako vždycky."
"Jasně jasně."
"Už jste ji našli?" poslal mi myšlenku.
"Ne, ještě ne. Hledám, neboj."
"Já se nebojím. Ale ty bys měl."
"Já vím."
"Jak se má Catherine?" praštil mě do ramene. Protočil jsem oči.
"Jako bys to sám nevěděl."
Jen se uchechtl.
"Pane Dickensi, mohl by jste mi odpovědět na moj otázku?" ozval se pan Wells.
"Gerald Durrell, 1925 až 1995?" řekl jsem naoko váhavě a nasadil krapet ustrašený výraz. Samozřejmě, že jse věděl, že to bude dobře.
"Oči na tabuli, prosím." odsekl. Téměř jsem slyšel jak Thomas protáči oči.
V tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vrazila nějaká dívka. Tvářila se vystrašeně a myšlenky měla hekticky rozházené. Husté měděné vlasy jí neposlušně skákaly kolem obličeje, když se skláněla pro učebnice, které ji spádly.
"Mohla by jste mi prosím vysvětlit, co to tu vyvádíte slečno Clarková?" zeptal se podrážděně pan Wells.
"Já se moc omlouvám, pane profesore. Zaspala jsem." vyhrkla.
"Dobře, dobře, posaďte se." ukázal netrpělivě na prázdnou lavici před námi. Sebrala se a šla si sednout do lavice.
"No pane jo!" , pomyslel si se Thomas, "Ta má ale páru!"
Jo, to teda má. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Taková aura! To se jen tak nevidí. Ponořil jsem se do její mysli a hledal její jméno. Měla podivnou mysl, plnou síly. Viděl jsem její obyčejné starosti a zarazilo mě to. Žádné školní drby, domácí úkoly nebo starost o rodinu. Nebylo tam nic. Byla znuděná. Na nic nemyslela, jen pozorovala pana Wellse a byla otrávená. To jsem nechápal. Copak jí nic netíží? Její jméno jsem nenašel
a tak jsem se podíval do mysli pana Wellse. Netrvalo mi to dlouho a její jméno jsem našel. Zalapal jsem po dechu. Thomas se na mě nechápavě podíval.
"Jmenuje se Emily. Emily Clarková."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 justdreaming justdreaming | Web | 6. června 2010 v 14:50 | Reagovat

Nádhera... rozhodně MUSÍŠ napsat pokračování, jasné? :D

2 justdreaming justdreaming | Web | 6. června 2010 v 14:55 | Reagovat

a HLOUPOST to NENÍ!!! :))*

3 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 6. června 2010 v 15:37 | Reagovat

nejde o přemýšlení.. ale.. ty máš 15 let... a píšeš inteligentněji, než je napsano Twilight... nejde o to, že je to napsano jednoduchou formou, to mi nevadí.. ale kniha by měla vyjdřovat myšlenku a ne vzdech dívky/ženy.
(To že na tebe nikdo nemá nebudu zdůraznovat, to je všeobecný fakt :-*)

4 B. B. | Web | 6. června 2010 v 17:06 | Reagovat

Líbí se mi to :-).

5 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 6. června 2010 v 17:08 | Reagovat

a mimochodem kdy bude W.I.?:-P

6 Annie - justdreaming Annie - justdreaming | Web | 6. června 2010 v 21:01 | Reagovat

Wow, perfekt, hltala jsem to až do posledního slova, vážně super, vypadá to hrozně zajímavě:-)

7 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 6. června 2010 v 21:17 | Reagovat

no, ale to nie je hlúposť...ja by som rozhodne uvídtala pokračovanie :)...mne sa to páči...lebo nechápem o čo sa jedná..a som zvedavá :D a ty to takto utneš...takže si to vyžadujeee dalšiu časť :p

8 B. B. | Web | 7. června 2010 v 14:18 | Reagovat

Když já si ty knížky vždycky ráda přečtu :D...

9 Mil01 Mil01 | 7. června 2010 v 14:27 | Reagovat

No je to hezky, moc se mi to libi ikdyz me to pripomina stmivani. Ale ty mas fantazii obrovskou takze jsem si jista, ze to bude uplne ale uplne jine...
Ale jestli zacnes jeste treti vec tak me z toho vychazi jedna vec, budes psat tri veci a tim padem pro me zvedavosti pro me pribyde aaaaach jo.

10 Rigytic-Lucy Rigytic-Lucy | Web | 7. června 2010 v 17:15 | Reagovat

Krásnej blogísek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.