Průvodce
1 | 2 | 3 | 4

The Secret
1 | 2












.

What if - Kapitola 21

23. června 2010 v 21:14 | Karr

What if - Kapitola 21

"Nemáš hlad?" zeptal se Robert. Zavrtěla jsem hlavou a dál jsem upírala pohled na Mika, který za sklem v klidu spal. Byli jsme už v nemocnici, a zdálo se, že je všechno v naprostém pořádku. Teda až na mou hysterickou matku.
Hned jak se dozvěděla, co se stalo, nejmíň dvěstě krát mi volala, napsala mi snad tisíc smsek a nechala mi tolik hlasových zpráv, že se z toho chudák moje Nokia N900 zhroutila. Tak jsem ji otáčela v ruce a upírala pohled na mého nejlepšího přítele. Najednou telefon v ruce začal vibrovat. Ani jsem si nevšimla, že je zapnutý. Podívala jsem se na displej. Máma.
"Ano mami?"

"Connie!" vykřikla, že jsem musela telefon odtáhnout a ujistit moje ucho, že to nemělo dostatek decibelů na ohluchnutí. "Bože můj, si v pořádku? Měli jsme s tatínkem takový strach a ty jsi mi nebrala telefon, mysleli jsme, že.." drmolila, jak mi to všechno chtěla říct najednou.
"Mami, mami, uklidni se." přerušila jsem ji a použila takový ten "uklidni-se-mami-nic-se-neděje" tón. "Jsem v naprostém pořádku. Nic se mi nestalo."
Mamka zastavila proud hysterického kvokání a zarazila se.
"Vážně si v pořádku?" ujišťovala se.
"V naprostém." přisvědčila jsem. "Teď jen čekáme, až se o nás lidé z letiště postarají. Byla to jejich chyba, takže nám zajistí ubytování a náhradní letenky. Neboj se, všechno bude v pořádku."
"A nepotřebuješ něco? Víš co? my radši přiletíme za tebou..."
"No to v žádném případě." zarazila jsem ji a snažila se, aby můj hlas nezněl příliš šokovaně. "Vždyť letiště je uzavřené!" zvolala jsem, když jsem konečně našla rychle nějakou chytrou výmluvu. Okamžitě jsem slyšela, jak si povzdechla.
"No jo, na to jsem zapoměla. A máš dost peněz? Nepotřebuješ něco?" ověřovala si obezřetně.
"Ne, nepotřebuju. K mému štěstí všechny doklady, kreditky a jiné důležité věci jsem měla u sebe v tašce, které se nic nestalo a pořád je tu se mnou. Takže se nemusíš bát, je o mě postaráno." ujistila jsem ji.
"Tak dobře. Chceš mluvit s tatínkem?"
"Ne, to je dobrý, jen ho pozdravuj a pošli mu pusu." povzdechla jsem si. Táta nebyl tak hysterický jako mamka. Prostě to bral všechno v klidu.
"Tak se měj krásně, zlatíčko a dávej na sebe pozor. A večer ještě zavolej!"
"Dobře. Mám tě ráda mami."
"Já tebe taky zlatíčko."
Ukončila jsem hovor a dala mobil do kapsy.
"Tvoje mamka je pořád stejně bláznivá?" ozval se Robert. Podívala jsem se na něj neurčitým pohledem a jen něco suše zabručela.
"Co se děje?" zeptal se a stáhl obličej. Zmateně jsem se na něj podívala.
"Mělo by se něco dít?"
"Ne jen..", na chvíli se odmlčel, aby se zamračil, ale pak to vzdal. "Radši nic."
Pokrčila jsem rameny a zase jsem se zadívala na Mika. Vypadalo to, že se mračí. Pak najednou zamrkal a pomalu otevřel oči. Okamžitě jsem vyskočila a běžela ke dveřím do pokoje. Chvíli jsem zaváhala s rukou na klice, jestli vůbec můžu dovnitř. Když zakašlal, vletěla jsem do pokoje, ani jsem nepřemýšlela, co dělám. Asi po dvou vteřinách jsem si to uvědomila, tak jsem se zastavila a rozpačitě za sebou zavřela dveře.
Starostlivě jsem se na něj podívala a on mi pohled opětoval.
"Jak je ti?" zašeptala jsem.
"No, asi jako po velký pařbě." zasmál se chraptivě. Pomalu jsem přistoupila k němu a přitáhla si židli k jeho posteli. Zůstala jsem stát s rukou na opěradle a dívala se na něj. Prohlížel si mě těma jeho zelenýma očima a na rtech mu pohrával úsměv.
"Vypadáš strašně." pronesl. Roztřeseně jsem se zasmála.
"No tak.", řekl a natáhl ruku aby jí položil na tu mojí, "Já jsem tady ten pohřbený v gáze, neschopný se hýbat." uchechtl se. "Sedni si a uklidni se. Chci si povídat." mrknul na mě. Sedla jsem si, sevřela jeho ruku v dlaních a podívala se na něj.
"Ani nevíš, jak jsem se o tebe bála." zašeptala jsem přiškrceně.
"Ale už jsem v pořádku, ne?"
Usmála jsem se. Ano, můj nejlepší přítel byl v pořádku. Na tom jediném teď záleží.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MiMi Madison H. MiMi Madison H. | Web | 23. června 2010 v 21:37 | Reagovat

:) jeeeo...krásna kapitolka :) základ, že Mike je z najhoršieho vonku :P...no, ale som zvedavá ako to bude teraz medzi Robertom a Connie :)

2 Moon-lustre Moon-lustre | Web | 24. června 2010 v 0:19 | Reagovat

delší kapitolky!!! :))))) nebo se z toho zblázním já!:))))

3 Jeanne Jeanne | Web | 24. června 2010 v 15:16 | Reagovat

Pekná kapitola. Aj keď nutno uznať, že mi Robert začína liezť na nervy... Pche... bŕ´ť´... nemám ho rada... ale som happy, že je Mike v poriadku.... :)

4 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 25. června 2010 v 11:00 | Reagovat

přidávám se k ostatním - sláva Mikovi a Roberta nakopnout =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.